V této sekci najdete jak vokální tak instrumentální hudbu. Důvodem proč jsem tuto sekci vytvořil bylo to, že pokaždé když jsem zavřel klavír a sedl si k syntezátoru nebo sampleru, docházelo mi, jak odlišný, ale zároveň bohatý je svět elektronických nástrojů
Když jsem v roce 1996 začal pronikat do světa syntezátorů a samplerů, uvědomoval jsem si, jak dokáže zajímavý zvuk člověka inspirovat a nakopnout. Seděl jsem celé hodiny u klávesových nástrojů, hrál jsem jediný akord a procházel různé zvukové banky onoho nástroje a cítil jsem jak i jednoduchý kvintakord dostává díky novému zvuku nové významy. Zvuk mi tehdy začal připadat stejně důležitý jako tón, kterému slouží a dodnes si myslím, že jsou to dva rovnocenné prvky, které by měly být vždy v rovnováze. Moje „zvukové hloubání“ se mi později velmi hodilo, když jsem se začal prokousávat uživatelsky nehostinnou architekturou amerického sampleru ASR.
Pokaždé když si sedám k syntezátorům, přemýšlím nejdřív nad zvukem a dlouho hledám ten, který mě bude bavit. A když ho najdu, stane se pak takový zvuk třeba základním kamenem nové skladby. Když ale beru do ruky kytaru nebo sedám ke klavíru, je zvuk nástroje předem daný, předvídatelný a já proto přemýšlím hlavně nad harmonií nebo melodickou linkou. To je asi základní rozdíl v tom jak na mě oba tak rozdílné a přesto společné světy působí.
Pokud jde o mou výbavu, vlastním kromě několika povedených syntezátorů od Rolandu a Korgu také již zmíněné samplery Ensoniq ASR-88 a Akai S 5000 s obrovskou zvukovou knihovnou. Samply jsou svět sám pro sebe, hlavně knihovna Ensoniqu, která je naprosto odlišná od všech ostatních. Právě tyto samply a zvuky jsem využíval při práci na dvou demo CD s Oldou Ryparem. První demo s je hodně svobbodné a žánrově těžko zařaditelné. Oba jsme si natáčení u mě doma slušně užívali. Bylo léto roku 2000, Olda si před zpíváním dal obvykle svůj (ale jinak můj 🙂 oblíbený ananasový kompot, zapnuli jsme úžasný lampový mikrofon GrooveTube a začalo dobrodružství plné Oldovy improvizace a momentálních, leckdy hodně bizarních nápadů, které ale skladbám dodaly zvláštní a neopakovatelnou atmosféru. Žádné tlaky ani touha být nejlepší, jen čistá radost z hudby a pocit neomezeného prostoru. Dokonalý kytarový riff, který zdobí poslední skladbu „Song of a Common Prayer“, nahrál Oldův bratr a skvělý kytarista Eleisonu a později Support Lesbiens, René. Demo jsme nazvali „The Ripper and the Bad Bone“ (první tři skladby) a můžete si ho poslechnout, stejně jako naše druhé, taneční demo „Dance!“. Práce na těchto dvou demo CD pro mne byla dobrou zkušeností, jak se naučit propojovat zvuk samplu, s lidským hlasem a zvukem živého nástroje. Nejdřív jsem složil a sestavil stopy na osmistopém sequenceru ASR, nahrál je do osmistopého multitracku Fostex. K zaranžovaným harmonickým základům pak přišel Olda, několikrát si věc poslechl a přidal intuitivně svou melodickou linku. Pak se jeho typickým:“ zapni to, jdeme točit hit“, dal všechno na první dobrou :-). Když jsem poté zůstal sám nahranými stopami a beznadějně prázdnou lednicí a trávil hodiny nad mícháním, potvrdil jsem si definitivně to, že oblast elektronického zvuku opravdu nemá žádné hranice. Propojit lze cokoliv s čímkoliv. Člověk ale musí připustit fakt, že základním kamenem skladby je zvuk (ať už je to hlas nebo nástroj) a až pak přichází harmonie a aranžování. To, zda moje mantra funguje v praxi nebo je to jen pomýlená obsese, posuďte vy sami. Amen.
In 2002 I had no computer. The only keyboard I had was extremely user-unfriendly, but extremely sophisticated sampler Ensoniq ASR-88. It took me ages and it was a real headache for me to get familiar with it, but once I got it right the exploring of ASR´s sound processing realm became the most advanturous trip for me.
First I programmed all beats, grooves and instrument tracks on its eight-track sequencer. Then I wrote lyrics for Oldrich who while listening to the song was making up his excellent vocal lines and phrasing. After a few days of rehearsing we recorded all tracks on Fostex Multitrack Digital Recorder. Then I mastered it all on my reel-to-reel Fostex A-20.
As regards to this genre itself, I am loving it since it offers huge space for almost any kind of sonic experiments. When some musical idea comes to me, it often starts calling for special „sound clothes“. And then I delve into the sound-matching process and I start tailoring the sound for the newborn song-baby.
I use my AKAI S 5000 but mostly I work with my ENSONIQ ASR-88 that I bought in the late 90s. After I had gotten used to ASR distinctive UI architecture, I have started discovering all unique features of ASR and its amazing sound library (some sampling CDs were developed by DJ Jazzy Jeff, Keith Emerson, Steve Gadd and famous group the Chicago for example).
My ASR has never stopped surprising and it has been proving its uniqueness even in comparison with his much younger siblings.
Since that time I have added several sound modules to my array (Roland JV 2080, Roland XV5080, Orbit 9090, Korg 03R/W. For solid and smooth piano sound I always use my KAWAI MP9500 stage piano that not only delivers meticulously developed sounds but it offers art-of-state full-weighted hammered action keyboard.
